„Půjdeme na [hoky]?“

Partička Brazilců v tropickém přímořském Natalu vymýšlí plán na dnešní večer. A mezi nimi – kdo ví, jakým záhadným rozmarem osudu se zde ocitl – také jeden Tomáš, cestovatel ze Sedlčan.

„A co to je?“ ptá se Tomáš svých brazilských kamarádů. Zní to jak náš český hokej, uvažuje v duchu, ale tady, skoro na rovníku…?

„To neznáš?!“ žasnou Brazilci sborově a valí na Tomáše oči. „To je přece nejznámější hudební styl na světě!“

„No dobře, dobře, tá bom, vamos, jdu s vámi,“ pronáší Tomáš smířlivě, aby uklidnil své společníky. Těší se, že pozná další specialitku severovýchodu Brazílie. Už zde nějakou dobu pobývá, dost na to, aby mu místní už stihli představit celou řadu zajímavostí. A pokaždé byly ony zajímavosti uvedeny slovy, že se jedná o ten NEJVĚTŠÍ, NEJPŮSOBIVĚJŠÍ nebo NEJZNÁMĚJŠÍ exemplář na světě, nebo alespoň v Latinské Americe…

Pravda se tentokrát ukrývala ve specificky brazilské výslovnosti anglických slov. „R“ na začátku slova se po místním čte jako „h“ a souhláska na konci, to při výslovnosti moc bolí, je třeba ji zjemnit přidanou samohláskou. „Vamos pro show de rock? [vámus pru šou dži hoky]“ Brazilci ve skutečnosti zvali Tomáše na rockový koncert! („Pro“ je hovorové zkrácení předložky „para“ a členu určitého v mužském rodě „o“. V ženském rodě je analogií „pra“ = „para a“.)

Známý hudební festival Rock in Rio, který poprvé nalákal davy do Rio de Janeira v roce 1985 na Queeny či AC/DC a pak částečně přemigroval do Portugalska, Španělska a USA, se pobrazilsku řekne [hok-in-hiu].