V BRAZÍLII JE MÁLO VLAKŮ.

Vlak se brazilsky řekne trem [trẽn] (s nosovou výslovností). Záměrně píšu „brazilsky“, protože v evropské portugalštině se používá zcela jiné slovo – comboio [kombóju]. (Pokud vám tedy v turistické kanceláři v Portu sdělí, že na výlet do Bragy pojedete comboio, nemusíte se obávat, že byste snad popojížděli v nějakém „konvoji“ autobusů – budete cestovat v regulérních vagónech tažených mašinou.)

Zrekonstruovaná železniční stanice ve městě Barretos, stát São Paulo. Jen nějak chybějí koleje..

Brazílii nicméně vlaky moc nejdou. Na své rozlehlé území má žalostně málo funkčních tratí, nákladní doprava je primárně směřována na kamióny a lodě. Osobní pak rovněž na silnice nebo do letadel. Zlatá doba pro budování železnice byla na konci 19. a na počátku 20. století, kdy nové vlaky pomáhaly svážet brazilskou úrodu (např. kávu) a vytěžené nerostné bohatství do přístavů. Jelikož se ovšem jednalo o jednotlivé privátní investice, každá taková trať byla postavena s jinou roztečí kolejí. Tím se prakticky znemožnila budoucí integrace do jednotné sítě a politickou zelenou dostal rozvoj silniční dopravy.

Vlak společnosti América Latina Logística s heslem „A gente nunca para“ (nikdy se nezastavíme) ve stanici Jaguary, stát Rio Grande do Sul.

Novodobé železniční projekty pak doposud patřily ponejvíce do kategorie „nakrmit národ (a zahraniční investory) snem“. Slibovaný rychlovlak trem-bala mezi São Paulem a Riem existoval vždy jen v proslovech politiků a na papíře, což se nakonec může jevit ještě jako štěstí v porovnání s projektem Ferrovia Transnordestina. Tam se z plánovaných 1753 km železnice, která měla propojit přístavy Suape a Pecém s vnitrozemím brazilského severovýchodu, vybudovalo v letech 2006-2016 nějakých 600 km (bohužel se začalo budovat jaksi od prostředka, takže tyto koleje dnes, kdy je dílo paralizované, vedou odnikud nikam a prostavěné miliardy reálů z kapes daňových poplatníků bez užitku rezaví – viz neveselá reportáž v portugalštině)… Ne že bychom zrovna my z České republiky měli Brazílii nějak peskovat, soustřeďme naši pozornost raději k vlastním bolavým zkušenostem s rekonstrukcí D1, budováním pražského okruhu, apod. Každopádně, ve světle velkých korupčních skandálů a hluboké recese několika uplynulých let začali brazilští politici svým voličům slibovat, jak s korupcí zatočí a dají ekonomické záležitosti do pořádku. A použili pro to – poněkud paradoxně, v zemi, kde moc žádné koleje nejsou – i přenesené slovní spojení vamos colocar o país nos trilhos, postavíme zemi znovu na koleje…

V BRAZÍLII JE MOC VLAKŮ.

Vnitrozemský stát Minas Gerais má počet obyvatel jako dvě České republiky a rozlohou nás překoná sedm a půlkrát. A vlaky se to v něm jen hemží! Alespoň tedy v mluvě tamních obyvatel. Caiu trem no meu olho, řekne vám Brazilec z Minas Gerais, „spadl mi vlak do oka“. Rozhodně se nejedná o žádné kuriózní železniční neštěstí. Jazykovým specifikem tohoto státu je, že slovem trem se zde hovorově označuje jakákoli VĚC, pro jejíž pojmenování mluvčí zrovna nenachází přesnější výraz. Když jsem svým známým mineiros dovezl naši slivovici, hodnotili ji slovy: „Esse trem tá bravo, uai! Ta je ale silná (doslova: divoká:-)!“

ZASTAV SE – KOUKNI SE – POSLOUCHEJ. Železniční přejezd v Brazílii