„Není to můj šálek kávy“ – v češtině zažité rčení, které mimoděk odhaluje, jak blízký vztah mají mnozí Češi k černému povzbudivému nápoji. A víte, že obyvatelé Brazílie, největšího kávového producenta na světě, země, kde se denně spotřebuje více než 3.000 tun kafe, a dokonce i snídaně se řekne „ranní káva“ (café de manhã), podobné úsloví neznají? V naprosto stejném významu použijí jiné:

Não é minha praia [não é míňa práia]. Není to má PLÁŽ.

Jestli chcete slyšet dva Brazilce, jak se několik hodin hádají, zeptejte se jich, jaká je nejhezčí pláž v Brazílii. Neshodnou se, a to jejich výběr je ve skutečnosti omezený – Brazilec totiž považuje za pláž jen takový úsek pobřeží, kde má k dispozici slunečníky a lehátka, kde se vyskytují plážoví prodavači a kde jsou v dosahu bary a sprchy. Takže v zemi zbývají stovky kilometrů dalších nádherných pláží pé afunda na areia, „chodidla se zaboří do jemného písečku“, kde nenarazíte na živáčka.

Proč vám vykládám o rozpáleném písku zrovna na sklonku roku? Pro Brazilce je typické, že silvestra slaví přímo na pláži! I v Brazílii jsou první minuty nového roku přehlušené burácením ohňostrojů, ale koukáte na ně v plávkách a kotníky vám ošplíchává moře.

U nás jíme na Nový rok čočku s uzeným, dáváme si předsevzetí a „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Brazilci se namísto toho houfně vrhají do moře pular as sete ondas [pulár as séči óndas], přeskočit sedm vln. Mezi sebou se neshodnou, co že to má přesně zajistit, ale „bude to rozhodně něco příznivého, když to dělá tolik lidí“. Zároveň jsou oblečeni v bílém, protože to přináší mír a duchovní očištění (v kombinaci s červeným spodním prádlem budete mít v nadcházejícím roce i dostatek vášně). Když pátráte hlouběji, zjistíte, že zmíněné tradice vychází z uctívání bohů orixás [orišás] a jsou tedy jedním z projevů afrických kořenů brazilského lidu (od otroků kdysi masově dovážených pro práci na brazilských plantážích).