Nome [nómi] je jméno. Představovat toto jednoduché slovo se může zdát zbytečné. Přesto si myslím, že co napíši dále, je pro Brazílii dost podstatné a velmi typické: třebaže v této zemi žije 200 milionů lidí, VAŠE JMÉNO JE ZAJÍMÁ.

„Obrigado, PAVEL, bom vôo (Díky, Pavle, příjemný let),“ popřál mi zaměstnanec letecké společnosti LATAM (nový název pro zfúzované tradiční jihoamerické společnosti LAN a TAM) při nástupu do letadla, když odpípnul mou palubní vstupenku a na obrazovce mu vyskočilo jméno cestujícího. Mohl si snadno osobní oslovení odpustit, valila se na něj ještě dlouhá fronta pasažérů toužících po nalodění na běžnou vnitrostátní linku z Porto Alegre do São Paula. Nemusel nic riskovat – správné vyslovení jména v cizím jazyce je vždy dost na pováženou! A přesto si dal tu práci a měl to za zcela samozřejmé.

A já jsem si uvědomil, že brazilští pracovníci ve službách tak postupují často. V hotelu, v čistírně, v půjčovně aut, všude, kde jim pod rukama prochází vaše jméno, ho dokáží použít. A při opakované návštěvě si ho i zapamatují. Sami mají na visačkách pracovních uniforem jméno své. To abyste se nemuseli dotazovat (třebaže v Brazílii je možné ptát se skoro na cokoli) a mohli oslovení (křestním) jménem snadno opětovat.

Ono to totiž fakt udělá rozdíl.

Dovysvětlím ještě, řeč je o křestním jméně. To je možné při více formálním oslovení doplnit slovíčkem senhor [siňór] – pane – či jeho lidovější podobou seu [seu]. Bom dia, seu Luis! Příjmení sobrenome [sobrinómi] se naproti tomu v běžné komunikaci skoro nepoužívá. Než oslovovat příjmením, to už raději přezdívkou apelido [apelídu]! O zajímavých brazilských přezdívkách zase někdy příště :-)