Devagar

Kdo přistupoval k brazilské portugalštině přes španělštinu, zažil možná stejný šok. Zpočátku se všechno zdálo v pohodě:

alto – alto (vysoký)

bajo – baixo (nízký), fajn, je to podobný. To půjde rychle, jedem dál.

rápido – rápido (rychlý), jen bacha na odlišnou výslovnost [rrá-pi-do] v šj versus [há-pi-du] v pj.

lento – devagar —- cože?

Co to je za slovo to devagar [dži-va-gár]? Vypadá jak sloveso, další do party vedle trabalhar, chamar, morar… Ale to jen klame tělem. Ve skutečnosti se jedná o příslovce, které budete potřebovat hodně brzo:

Fala devagar, por favor. Prosím tě, mluv POMALU.

(Tak také to může být přídavné jméno ve stejném významu: Ele é devagar. On má na všechno dooooost času.)

Odkud se vzal tento lingvistický zjev? Údajně z latiny, od tamního slova vagare se postupně začalo v portugalštině používat vagar pro označení bezcílného toulání. A to je ze svého principu pomalé! Spojení s předložkou de mělo naznačit způsob, což známe i z jiných portugalských slovních spojení. Např. ir de terno ou de calça jeans, jít v obleku nebo v džínách.

Protože i devagar může být někdy na Brazilce příliš rychlé, setkáme se s laskavými zdrobnělinami: devagarinho a devagarzinho. Takže nyní pěkně zpomalte, bem devagarinho, a zaposlouchejte se do známé meditativní písně od Almira Sartera Tocando em frente:

Ando devagar porque ja tive pressa… Jdu pomalu, protože jsem se už v životě naspěchal dost…