Když vás v Brazílii během dne přepadne menší (ale klidně i docela velký) hlad, možná nastala ta správná chvíle dát si některý ze slaných kousků zvaných salgados [salgádus], které jsou běžně dostupné v barech, bistrech, pekárnách a dalších občerstvovnách. Výsostné postavení mezi nimi zaujímá coxinha [košíňa]. Coxinha je smažená kapsička tvaru kapky, v nejtypičtější variantě z pšeničné mouky s přídavkem kuřecího vývaru, plněná kuřecím masem a sýrem catupiry, obalená ve strouhance (existuje řada alternativních receptů a náplní). Název v překladu znamená „stehýnko“ a k němu se váže i legenda o vzniku této pochoutky.

Ta nás zavede přímo do brazilské císařské rodiny v 19. století. Isabela Brazilská údajně měla se svým mužem, princem Gastonem, potomka, který nechtěl jíst nic jiného, než kuřecí stehýnka. Jednou stehýnka došla a nešťastná kuchařka, aby zabránila hlasité scéně, vyrobila náhradní  z ostatního kuřecího masa, které zabalila do těsta a vytvarovala tak, aby se výsledek co nejvíce podobal skutečným stehýnkům. S napětím předložila tác malému princátku – a její vynález zaznamenal neskutečný úspěch.

:-)

A nyní už jen zajít k nejbližšímu občerstvení, poručit si čerstvý pomerančový džus a jednu coxinhu.

„Ale Pavle!! Je vidět, že nejsi z Brazílie!“

„Copak se stalo?“

„Dyť se podívej, jak to držíš! Koušeš do coxinhi ze strany od špičky, to se přece nedělá!“ Můj brazilský společník hned volá obsluhu, aby mu potvrdila jeho názor. Zakrátko to už řeší celý podnik, personál i hosté, z které strany se má správně nakousnout smažená kapka. A je záhy zřejmé, že dobrat se jednotného závěru nebude možné.

Tak jsem narazil na další z typicky brazilských rivalit, podobně, jako již probírané umisťování fazolí na rýži respektive rýže na fazole. Brazilci se dělí na ty, kteří začínají od kulaté prdelky bunda (argumentují i výše zmíněným původem snacku, tedy že špička vlastně představuje kost), a ty, kteří sní jako první špičatý hrot ponta. Ze všech argumentů, co se na mě sypou zleva zprava, se zdá, že záleží i na tom, zda komu chutná více náplň či těsto. A pak, jestli si první dává, co má raději, nebo si to naopak schovává nakonec…

O čem není pochyb, že ať už začnu jakkoli, zmizí ve mě coxinha rychle celá a za chvilku objednávám ještě druhou. A tu, abych nikoho neurazil, teatrálně nakousnu – za hlasitého smíchu osazenstva podniku – z boku…