… aneb malá kokosová abeceda.
Čerstvé kokosy patří neodmyslitelně k brazilským plážím a vychlazené přináší příjemné osvěžení ve zdejším horku a žáru. Kupujete si vždy água de coco [água dži kóku], tedy kokosovou vodu. V našich, kokosům poněkud vzdálených krajích občas zaměňujeme kokosovou vodu za kokosové mléko, Brazilci to však dobře rozlišují. Kokosová voda je téměř čirá tekutina ze středu kokosu, bílé, husté a mastné kokosové mléko leite de coco [léiči dži kóku] vznikne rozmixováním kokosové dužiny s vodou – to si nejčastěji kupujete v plechovce.
Prozraďte, už jste někdy otvírali kokos u vás doma? A zapojili do toho všechny dostupné nástroje od nože, kladiva, vývrtky, struhadla až po pilku na železo? Byla od kokosu půlka bytu nebo víc? Pokud máte podobné vzpomínky jako já, budete také s obdivem hledět na zkušené prodejce kokosů u plážových stánků. Jak zručně a s naprostou jistotou přidrží kluzký mokrý kokos jednou rukou a ve vteřině párkrát mrsknou mačetou srostlou s druhou rukou. Pak už jen vhodí brčko, zinkasují nějakých pět reálů (cca 30 korun) a podají vám připravený plod. Je to vždy hezké pokoukání, když někdo něco doopravdy umí…
„Budeš chtít maso?“ ptá se mě brazilský známý na plážové kolonádě města Niterói, když se z mého vyprázdněného kokosu začne ozývat srkání brčka.
„Maso?“
Ano, carne de coco [kárny dži kóku], doslova kokosové maso. Tím se myslí čerstvá bílá dužina, která se dá krásně sníst. Stačí se jen vrátit k vašemu stánku. Mačetový král vám kokos rozpůlí, zahnutou škrabkou dvěma rychlými tahy vyřízne dužinu a vše vrátí k druhému kolu hodování. Využijte toho, máte to v ceně!
Jak zmiňuji v brazilském Návodu, i zde bych rád závěrem zopakoval jedno varování stran výslovnosti. Kokosy se zdají jednoduché, ale skrývají zradu. Ať už si budete dávat água, leite nebo carne, tak vždycky to bude z coco [kóku] (přízvuk zřetelně na první slabice) a nikdy z cocô [kokó]. Druhé slovo totiž v brazilské portugalštině označuje (spíše dětským, familérním tónem, ale to vás od trapasu nezachrání) hovínka a výkaly.