Dnes vám daruji koně cavalo [kaválu]. A trochu se mu podíváme na zoubek.
I v portugalštině existuje známé úsloví a cavalo dado não se olham os dentes, darovanému koni na zuby nekoukej. Nechci vás však nabádat k úkonům spadajícím do oboru veterinární stomatologie, bližší jsou mi jiná slovní spojení, v nichž hlavní roli hraje rovněž nejznámější lichokopytník. Třeba tato:
„Onde eu fui amarrar meu cavalhinho?“ [óndži eu fuí amahár méu kavalíňu] řekne Brazilec s povzdechem. Doslovný překlad je: „Kde jsem to jen uvázal svého koně?“, nejedná se však o výrok sklerotického kovboje. Použije ho kdokoli při lamentování (skutečném či přeneseném) nad svou aktuální situací. „Kde jsem se to jen octnul? Čím jsem si zrovna já toto zasloužil?“ (Koně v daném úsloví zvládnou alternovat také bode [bódži] kozel, burro [búhu] osel, případně égua [égua] kobyla.)
Ani Tirar o cavalo da chuva [čirár u káválu da šúva], odvést koně z deště, není prohlášením starostlivého jezdce, jak by se snad mohlo zdát. Znamená to ve skutečnosti NĚCO VZDÁT, hodit ručník do ringu. (Údajně mělo rčení původně přesně opačný význam: když jste přijeli koňmo na nějaký statek fazenda na návštěvu a vaši hostitelé pronesli: „Můžete uvázat koně pod střechou /aby na něj nepršelo/“, bylo to vyjádřením skutečnosti, že jste vítanou návštěvou, která se pravděpodobně protáhne…)
Do třetice (snad) něco optimističtějšího: Não deixe o cavalo selado passar sem montá-lo [não déiši u kaválu seládu pasár sẽm montálu]. Musíš se na koni svézt, když jede kolem osedlaný. Tím se zcela očividně chce říci, že život každému z nás čas od času přinese nějakou dobrou šanci – a měli bychom každou takovou příležitost osedlat a trochu se povozit. Zkrátka ji nepromarnit.