„Pessoal, lidi, furou o pneu, píchli jsme,“ oznamuje ušatý řidič Luciano posádce autobusu značky Cometa, že nabereme jisté zdržení. Směje se přitom od ucha k uchu, úplně stejně, jako když nám trhal lístky při nástupu, když nás starostlivě přepočítává po každé zastávce, když po nocích předjíždí kamiony v nekonečných dálavách státu São Paulo. Asi jinou grimasu prostě neumí (pravda, neviděli jsme ho, když by prohráli Corinthians..)
U nejbližší pumpy zacouvá s celým autobusem k borracharia [bohašaría]. Kdo dorazí do Brazílie ze španělsky mluvících zemí, může zažít určitý šok. Borracho (vyslovováno [borráčo]) je ve španělštině opilec a borracharia tedy jasně vyznívá na nálevnu nejtěžší kategorie. Je to však další z chytáků, jež na nás na trase španělština-portugalština čekají. „Opilý“ se v Brazílii nejčastěji řekne bêbado [bébadu], ve formálním kontextu embriagado [embriagádu].
Borracharia je od borracha [boháša], což znamená guma (ve všech kontextech podobně jako v češtině). Ciclo da borracha (1879 – 1912) bylo období, kdy nad amazonským pralesem slunce nezapadalo, Brazílie měla monopol na kaučuk, po kterém lačnil celý nově se automobilizující svět, a v Manausu se budovalo honosné divadlo dle vzoru Paříže. Kaučuková sláva je dávno pryč, čas vygumoval, passou a borracha, opulentní bohatství kaučukových baronů i neskutečné utrpení pralesních sběračů seringueiros. Ale borracharias, dílny, kde spravují, prodávají a vyměňují pneumatiky, najdete v Brazílii dodnes na každém kroku.