V brazilské portugalštině děkujeme slovíčkem obrigado. Doslovně to znamená „jsem vám zavázán/zavázána“, a jak překlad navozuje, je třeba rozlišit rody. Muž říká obrigado. (Vyslov [obrigádu]. Nikoli prosím [ó, brigádo]. Brazilci českému profesorovi v jeho specifické výslovnosti sice porozuměli, ale já se po několikerém důsledném zopakování nemohl zbavit dojmu, že dotyčný jaksi ustrnul v komunismu.) Žena je vždy ladně obrigada [obrigada].

Jak ale na poděkování zareagovat? Máme hned několik možností! Oficiální odpovědí je de nada [dži náda] (není zač), případně obrigado/a você (já děkuji vám).

V hovorové řeči se setkáte i s replikou IMAGINA [i-ma-ŽÍ-na]. Doslova: „představ si“. Někomu poděkujete a on vám (zpravidla zpěvně a s úsměvem) odpoví, abyste si to představili. „A představit si mám jako co?“ zarazil jsem se poprvé nad poměrně nelogickým prohlášením. Domnívám se, že výrok pochází ze zkrácení věty, která by v plném rozsahu mohla znít: „Představ si, jak jen by mě mohlo obtěžovat, že jsem ti prokázal laskavost.“ Případně: „Představ si, že by snad bylo nutné, abys mi za takovou maličkost děkoval.“ Ale nevím, možná máte ještě větší představivost.

Existuje i další výraz pro „není zač“. Você merece. Tedy: ty si to přeci zasloužíš! Věřte mi, ať chcete nebo ne, slyšet taková slova pokaždé příjemně pohladí po egu. Konečně v Riu, které je na brazilské poměry jaksi hlučnější a neurvalejší (ovšem ze zahraničního pohledu se stále jedná o milou a pozitivní Brazílii), se vám dostane na poděkování i energického Que é isso!! (no co to je!), až ustrašenější povahy uskočí o dva kroky zpět. To nic, carioca (obyvatel Ria) vám jen chce říci, abyste ho neštvali tím, že si myslíte, že si vůči jeho osobě musíte dávat práci s nějakými díky.

Toliko malý exkurz do světa poděkování. Nemáte zač. Pokud jste se v Brazílii setkali v tomto kontextu i s dalšími frázemi, budu moc rád, když napíšete. Muito obrigado.