„Bom dia, nebude vám vadit, když tady na strom umístíme turistickou značku?“ Chlapík, stejně jako všichni ostatní, kterým jsme v uplynulých dnech v brazilské Batayporã položili stejnou otázku, pod tlakem přítomnosti čtyř neznámých cizinců zvedá palec na souhlas. V ten okamžik vůbec netuší, ke vzniku čehože to před svou brankou vlastně svolil. Značkaři však již naučenými grify přikládají šablonu a pan domácí kouká na rodící se dílo se směsí údivu a nedůvěry. Konečně za posledním tahem modrého štětce se jeho obličej rozzáří do úsměvu: „Aspoň teď snáz trefím domů!“
Batayporã, městečko ve vnitrozemí Brazílie založené před více jak šedesáti lety našimi krajany, je laboratoří fúze českého a brazilského prostředí. Demarcação de trilhas turísticas, realizace turistického značení dle know-how Klubu českých turistů, je v pořadí nejnovějším pavoučím vláknem propojujícím obě v mnohém tak vzdálené reality. Místní žasnou nad tím, jak přísnými pravidly je celý systém svázán (a to je na večerní přednášce o tvorbě a údržbě značek seznamujeme jen s výtahem z výtahu – kompletní značkařská bible KČT má stovky stran), hned se ale těší, jak se po nových okruzích projedou na kole. Cyklistika zažívá v kraji módní vlnu (zejména ta, kde si pořídíte všechna možná udělátka a nejlepší oblečky a osedláte kolo cenově na úrovni menší motorky). Ještě zajímavější však pro mě bude pozorovat, jak setkání se známými symboly tisíce kilometrů od domoviny zapůsobí na budoucí návštěvníky z ČR. Mám stále silnější pocit, že tento doposud spíše opomíjený a nedoceněný fenomén je ve skutečnosti jednou z velice pevných součástí naší národní identity. Ač si to většinou neuvědomujeme, máme třípásové značky hluboce vryty v podvědomí, vždyť rámují prakticky jakýkoli náš pohyb po krajině již od útlého dětství.
Tento blog je primárně jazykový. Přenechme sociologické úvahy povolanějším a vraťme se tedy k jazyku. Chystám se na tlumočení zmiňované přednášky pro Bataypořany, nejprve si ale musím udělat pořádek v češtině. Zkušení členové Klubu, co se svými značkařskými pomůckami vyrazili dobrovolničit za oceán, se chytají za hlavu. Že ZNAČKUJE pes, značkař že ZNAČÍ. Ta „bedýnka“ s barvami není žádná bedýnka, ale NOSIČ. Super, když je jasno ve výchozí terminologii, přistupuji k překladu. Značka je celkem jasně marca. Ale jak mám správně portugalsky říct šipka? Radíme se o tom při odpoledním posezení na batayporské zahradě u Trachtů. Cítím zodpovědnost jazykového pionýra – třeba se zvolená terminologie společně s příslušnými značkami na jižní polokouli ujme a bude dále rozšiřovat. (Brazílie je z pohledu turistického značení skutečně panenské území, a to rovnou o rozloze kontinentu. Vhodné terény pro pohyb v přírodě rozhodně nechybí. Stereotypní českou představu, že značení v Brazílii nemá cenu, protože celá země je pokrytá tak hustým pralesem, že na jednom konci značku kreslíš a její druhý konec už zarůstá, musíme rozhodně vyvrátit. Brazílie má mnoho různých biotypů. A zrovna v odlesněné krajině v okolí Batayporã je najít vhodný strom či palmu celkem para-oříšek). Z dostupných výrazů volíme pro turistickou šipku slovo SETA.