Brazilské papo [PA-pu] není o jídle. Znamená to konverzaci, vole. Raději hned dovysvětlím, abyste si snad nemysleli, že vás kvůli neznalosti výrazu oslovuji do dobytků. Zkoumané slovo primárně označuje VOLE, součást ptačího těla. (Přesná definice volete hovoří o vakovitém vychlípení ptačího jícnu před jeho vstupem do tělní dutiny. Pro biologické laiky, jako jsem já, upřesním, že se jedná o onen kus volné kůže, co se třese slepici pod zobákem.) Ovšem druhý, přenesený význam je pro brazilské lidi – na rozdíl od brazilské drůbeže – nesrovnatelně důležitější: papo znamená pokec, jakýkoli ležérní, nezávazný rozhovor.

V té souvislosti bych chtěl pronést hypotézu, že brazilská portugalština se při pobytu v Brazílii či kdekoli jinde ve společnosti Brazilců učí poměrně snadno. Další provokace? Kdepak. Sám zápasím se záludnostmi jazyka neustále. Ale oním pozitivním faktorem, na který zde narážím, je skutečnost, že Brazilci nezavřou pant. Možná trochu přeháním, v průměru však rozhodně platí, že mluví rádi a mluví hodně. Vy tak mezi nimi neustále trénujete. (Zkoušeli jste už nasávat jazyk od zadumaných Norů o polární noci?)

Zastavit v běhu denních činností a zapovídat si s lidmi ve svém okolí, bater papo, považují Brazilci nejen za společenskou povinnost, ale hlavně za milé potěšení a plnohodnotné trávení času. Výrazem doslova říkáte, že TLUČETE VOLETEM. Štěbetáte, až vám vole pleská o krk ze strany na stranu. Cítíte taky tu rozkoš? Běda však, označí-li vás za papo furado (děravé, provrtané vole). To jen mažete med kolem úst, slibujete hory doly, ale skutek utek.

Závěrem musím zkorigovat úvodní afirmaci. I PAPO JE O JÍDLE. A to sice v podobě jedné specialitky, velice sladkého moučníku papo de anjo [papu dži ánžu], andělského (nebo andělova?) volete.

Papo de anjo