JEITO [žéjtu] je ultramegasuperbrazilské slovo. Odpovídá nám na otázku „JAK, JAKÝM ZPŮSOBEM?“
„Infelizmente, isso daqui, do JEITO que está, não tem JEITO!“ rozčiluje se jeden z uvědomělejších obyvatel Ria nad (i v našich médiích hodně zmiňovaným) znečištěním zátoky Guanabara, lhostejností masy svých spoluobčanů a neschopností politiků situaci nějak systémově zlepšit (přes řadu předolympijských i jiných slibů). A je jasné, že mu jde o nalezení jeito, způsobu, jak problém vyřešit, protože tak, jak se věci mají teď /do jeito que está/, to prostě není možný /não tem jeito/ (nijak akceptovat/omluvit).
Zatím o pár kilometrů dál se cizinec vrací zkroušeně do svého bytu, když se na úřadě dozvěděl zamítavou odpověď na žádost o prodloužení pobytu: de jeito nenhum. V žádném případě.
„Vai dar um jeito!“ uklidňuje ho jeho brazilský spolubydlící. „Však ono se to nějak vyřeší!“
A ono skutečně ano.
Až se cizinec dovtípí, jak se to dělá po místním, a zkusí to stejně: vyrazí na úřad znovu, obrněn nadpozemskou trpělivostí, bude stát na střídačku u všech okýnek, vyprávět svůj příběh podbarvený srdceryvnými emocemi a prostě neodejde, dokud se nějaké řešení nenajde. Hurá! „Ja pegou o jeitão,“ (zveličené slovo od jeito je jeitão) shrne kýžený úspěch pochvalným a trochu provokativním tónem rozjařený spolubydlící. „Už ses nám pobrazilštil!“
Druhá, trochu subtilnější skupina významů téhož slova souvisí se vzhledem, vzezřením, povahou osoby či věci.
„Essas casas são todas do mesmo jeito!“ „Ty domy vypadají všechny úplně stejně!“
Jen pojď dovnitř, podívej, jak si to tady pěkně zabydluji. „Ja está tomando jeito a casinha.“ Už to tu začíná dostávat svou osobitou tvář, charakter.
Konečně, specifické významové podbarvení má diminutiv, zdrobnělý tvar – jeitinho. O tom zas někdy příště :-)