Nekonečně rovná cesta vnitrozemím státu São Paulo

„Eu sou do interior,“ zubí se Fabio: „Já jsem z vnitřku.“ „Jak, Z VNITŘKU?“ nechápavě kroutím hlavou.

Toliko mé první setkání se slovíčkem interior [čti úplně klidně, jak se píše], dnes už mě nezaskočí! Třebaže tento výraz nese v brazilské portugalštině také (námi intuitivně chápaný) význam „vnitřní“, jeho primární použití zde odkazuje na PROSTOR URČITÉHO BRAZILSKÉHO STÁTU S VYLOUČENÍM JEHO HLAVNÍHO MĚSTA. Kdo je z interior do Paraná, bydlí ve státě Paraná všude jinde, jen ne v Curitibě.

Význam můžeme ještě trochu zpřesnit. Kdo žije na pobřeží, zpravidla se označí jako „sou do litoral“. Lidé od státních hranic pak doplní „sou da divisa“. Na všechny ostatní zbývá skutečně už jen ten interior. Bylo by ovšem chybou přeložit ho šmahem jako venkov. Takový interior de São Paulo představuje třeba město Campinas, velikostně totožné s Prahou. Ale, buďme upřímní, interior zahrnuje i skutečné díry.

Výraznou odlehlost konkrétního místa můžete jazykově naznačit (v portugalštině extrémně oblíbeným) diminutivem (slovem zdrobnělým), anebo klidně také augmentativem (slovem zveličelým) předmětného výrazu. Interiorzão do Mato Grosso, to už je skutečně hodně daleko. Nos interiorzinhos de Pernambuco, to jsou ty nejmenší pernambucké vesničky. Onde Judas perdeu as botas je kultivované úsloví odpovídající našemu „kde lišky dávají dobrou noc“. (Jak a kde přesně Jidáš o boty přišel, není známo, asi tak stejně, jak není jasné, kudy vede cesta do zapadlého místa.) V hovorové řeči zalovíte podběrákem spíše níže od podlahy vaší slovní zásoby a vylovíte cu do mundo – to je pěkná pr..l světa. A paradoxem světa je, že v těchto nejodlehlejších a nejprostších koutech na vás čekají ty nejautentičtější zážitky, pro skutečné dobrodruhy nesrovnatelné s tím, co nabízí slavná a nablýskaná pobřežní letoviska. A zpravidla zde objevíte i lidi se srdcem na dlani, kteří zabijí poslední slepici na počest toho, že do jejich místa zavítal cizinec bůhví že odkud.